Každý pamětník si vzpomene na náš první muzikál, starý už přes padesát let. V jedné jeho písničce zazní, že chmel je naše zlato. Není to tvrzení vůbec nepravdivé. Český chmel byl opravdu nazýván pro svou kvalitu českým zeleným zlatem.
– Je to jedna z nejstarších plodin, pěstovaných na našem území.
– Ochutnat ji mohl dokonce už velkomoravský kníže Rostislav, který se mimo jiné proslavil tím, že nechal do naší země povolat slovanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje.
– První zmínka o této plodině v Čechách, je totiž už z roku 859.
A jak ji využívali? Krom chmele, jako suroviny pro výrobu piva, ji měli i pro přímou spotřebu. Chmelové výhonky si gurmáni připravovali se solí, pepřem, octem a olejem. Pěstování chmele velice podporoval, tak jako mnoho jiných bohulibých činností, i Karel IV. Co v jedné době prosperuje, to druhá zničí. Chmelnice, kterým se u nás opravdu dobře dařilo, poničili vojáci za doby třicetileté války. Poničili je asi slabé slovo. Zdevastovali.
Pivo nebo polévku?
Dalšího rozkvětu se chmel dočkal až ve století osmnáctém, kdy se začalo rozvíjet i pivovarnictví.
– Tam se zužitkují jen hlávky samičích květů (šištice), mezi kterými se nesmí vyskytovat samčí.
– Opylením ztrácejí šištice na kvalitě.
Málo známým využitím chmelu je, považovat ji za zeleninu.Mladé výhonky se přidávají do polévek a omelet. Ve farmaceutickém průmyslu se z chmele vyrábějí homeopatické produkty, které působí jako narkotikum. Své uplatnění má chmel i v kosmetice.Ale v menším měřítku.
Za to v lidovém léčitelství je jeho využití mnohem širší. Mladé výhonky, které ještě neviděly slunce, obsahují velké množství vitamínu B a minerálních látek. Krom toho podporují chuť k jídlu a působí jako sedativum. Pokud máme potíže s ledvinami, svalovými křečemi nebo nespavostí, stačí si uvařit čaj.