A aspoň lidé cestující s některými aeroliniemi ze zemí Evropské unie a několika dalších spadajících pod regulaci EC 261/2004, respektive cestující jiných leteckých společností provozujících lety ve zmíněném prostoru nebo z tohoto pryč, mají alespoň někdy trochu důvod k potěšení z takového zpoždění. Pokud je totiž toto náležitě dlouhé a zavinila ho sama letecká společnost, náleží jim mimo jiné i finanční odškodnění, dosahující v maximu až šesti set eur.
Taková náhrada za zpoždění letu se však vztahuje pouze na případy, kdy se provinila ta která letecká společnost. Pokud je na vině zpoždění špatné počasí, přírodní katastrofa, stávka třetí strany, špatná bezpečnostní situace nebo omezení letového provozu, nárok na zmíněné odškodnění zaniká.
A protože se leteckým společnostem nechce ony citelné kompenzace platit, uchylují se tyto nejednou i k nekalým praktikám. Svádí svá pochybení na některou ze zmíněných na nich nezávislých výjimek, při nichž se odškodnění nevyplácí, nebo s cestující veřejností nekomunikují a doufají, že to zpožděním poškození cestující nakonec dobrovolně vzdají.
A cestující?
Ti by to neměli vzdát. Jednou mají na ty peníze nárok, a proč by je měli oželet? I kdyby to měli pohnat až před soud.
Jenže do toho se právě mnoha lidem moc nechce. Shánět důkazy, soudit se,… to chce čas, energii a vlastně i jistou dávku štěstí. A právě na to aerolinky spoléhají.
A v tom by se jim měl utnout tipec. A to tím, že se poškození budou obracet třeba na právníky, kteří se touto problematikou živí. Kteří vědí, kde získat důkazy o zpoždění, kteří jsou u soudu jako doma a vědí, jak vzít letecké hříšníky pořádně pod krkem.
Výhodou těchto právníků je totiž třeba to, že udělají za poškozeného vše potřebné. A nejen to. Navíc zaručují, že si vezmou svou provizi pouze v případě, kdy s vymáháním tohoto odškodnění uspějí, takže na tom poškozený v žádném případě nemůže prodělat.
A pokud má někdo nárok, bude stoprocentně odškodněn tak, jak to ve zmíněné regulaci EC 261/2004 stojí.