Určitě každý z nás se alespoň někdy rád ocitne v poloze vleže. A to proto, že ač nejsme my lidé hadi, je docela dost činností, jež potřebujeme konat a pro něž je taková horizontální poloha ideální, ne-li přímo nezbytná.
Jen tak namátkou:
- Oč lépe se spí vleže než v jakékoliv jiné poloze, že? I když někdo usne i v křesle u televize, ve vlaku nebo autobuse, není to přece jenom ono, člověk si tam tolik neodpočine a je z toho naopak nejednou celý polámaný.
- Milostné hrátky se rovněž dají praktikovat leckde, a to i vstoje, vkleče a podobně, ale vleže v posteli je to přece jenom příjemnější.
- Oč lépe se ‚hraje‘ třeba hokej, ležíme-li u něj na kanapi před obrazovkou, než když při něm ležíme s bruslemi na nohou na ledě!
Poloha vleže se prostě těší i u lidí nemalé popularitě. Ovšem i u ní platí jednak to, že by mělo být všeho jen s mírou, a jednak to, že není poležení jako poležení, protože i to, na čem líháme, sehrává svoji roli. A to nemalou, nezanedbatelnou.
Co byste si třeba vybrali vy, kdybyste si mohli vybrat mezi tvrdou a studenou zemí, kontejnerem na odpadky, lavičkou v parku, podlahou pod restauračním stolem nebo pohodlnou postelí? Myslím, že byste si vybrali postel, že? Stejně jako já a ostatní soudní lidé.
Jenže ouha! Ona totiž není dokonce ani postel jako postel. A tak se člověk nejednou musí kromě vsazení na postel rozhodnout v i otázce toho, jakou má tato být.
Jistě, každému může vyhovovat něco maličko jiného, někdo má radši postel takovou a někdo makovou, ale možná se shodneme, že tou nejlepší variantou jsou dvoulůžkové postele. A to z hned několika důvodů.
- Člověk se tu nemusí tolik mačkat se svým druhem/svou družkou, což je v mládí sice příjemné, ale po dvaceti letech manželství už méně.
- Člověk tu má hodně prostoru, pokud žije sám, může se rozvalit jako král.
- Je tu menší pravděpodobnost, že kvůli divokému snu z takto široké postele spadneme.
A i zde je důvodů mnohem víc. Ale vyjmenovávat už je tu nebudu. To bych se pro samé psaní možná ani nedostal do postele své. A to by mi bylo vážně líto.