Když se podíváte na tvar, asi nikoho nepřekvapí, že původ těchto bot se dá vystopovat do armádních řad. Klaus Märtens sloužil jako lékař v kontingentu nacistického Německa. Právě tady zjistil, poté, co si při lyžování poranil kotník, že klasická vojenská bota je krajně nepohodlná, a rozhodl se proto, s využitím svého lékařského vzdělání, navrhnout obuv, která by alespoň trochu odlehčila jeho nefunkční noze. Prvním klíčem bylo vymyslet podrážku, která by tlumila otřesy země. Po několika pokusech přišel Klaus Märtens na to, že podrážka z pneumatik dělá jeho noze stejnou službu, jako pneumatika autu. Tedy, že místo aby jeho chodidlo dopadalo na tvrdý povrch, tak se od pružné gumy odráží. Co se materiálu týče, nejfunkčnější se ukázala být vysoká bota z měkké kůže, která kotník chrání, ale nenamáhá.
Boty ale zpočátku neslavily velký úspěch. To se změnilo, když si po pár letech boty oblíbily, paradoxně, ženy v domácnosti, které trávily dlouhé hodiny na nohou. Opravdový průlom ale přišel v šedesátých a sedmdesátých letech. To totiž značka expandovala do Velké Británie. I tady si značku zpočátku oblíbili zejména pracující, třeba pošťáci nebo policisté. Ironií osudu ale je, že definitivní jménp martensek jako kultovní obuvi stvrdili ti, které policisté, a i většina pracujících, nemohla v sedmdesátých letech vystát: pankáči. Sedmdesátá léta na ostrovech byla ve znamení vzniku kapel jako třeba Sex Pistols, a jejich odkaz, spolu s obuví, později převzali muzikanti žánru grunge.
Dnes jsou martensky populární jak mezi metalisty a pankáči, tak mezi příslušníky hipsterské subkultury. Vyrábí se v mnoha barvách a vzorech, přibyla řada z veganské kůže. Ale, i když značka už dávno nevyrábí jen obuv vojenského typu, tak jméno Dr. Martens už bude asi navždycky neodbytně spojeno právě s vysokou botou se šněrováním a gumovou podrážkou.